Správu vláken provádí tzv. vláknová knihovna (thread library) na úrovni aplikačního procesu, JOS o jejich existenci neví

Přepojování mezi vlákny nepožaduje provádění funkcí jádra

Nepřepíná se ani kontext procesu ani režim procesoru

Aplikace má možnost zvolit si nejvhodnější strategii a algoritmus pro plánování vláken

Rychlé přepínání mezi vlákny (bez účasti JOS)

Lze použít i v OS, který vlákna nepodporuje; je nutná pouze vláknová knihovna

Rychlá tvorba a zánik vláken

Uživatelský proces má plnou kontrolu nad vlákny (např. může zadávat priority či volit plánovací algoritmus)

systémová volání z jakéhokoliv vlákna blokuje činnost všech vláken. Systémové volání totiž zablokuje celý proces a předá řízení systému. Částečným řešením je nevolat funkce blokující systémová volání. Ono je to i logické, protože ty user space vlákna nikdy neběží paralelně (na více procesorech)

Jádro přiděluje procesor pouze procesům, takže dvě vlákna téhož procesu nemohou běžet současně, i když je k dispozici více procesorů … prý to jde nějak vynutit řikal frebauer, ale jestli to nebylo v kernel space :) nějakej set mask nebo co..

Volání systému neblokuje ostatní vlákna téhož procesu

Jeden proces může využít více procesorů (skutečný paralelismus uvnitř jednoho procesu – každé vlákno běží na jiném procesoru)

Tvorba, rušení a přepínání mezi vlákny je levnější než mezi procesy

I moduly jádra mohou mít vícevláknový charakter

Systémová správa je režijně nákladnější než u čistě uživatelských vláken

Klasické plánování není spravedlivé: Dostává-li vlákno své kvantum, pak procesy s více vlákny dostávají více času

fork() vytvoří zcela samostatný proces s kopií prostoru rodičovského procesu

clone() vytvoří vlákno, které dostane odkaz (pointer) na adresní prostor rodiče

Poslední implementací je implementace NPTL (Native POSIX Thread Library). Tato implementace se opět vrací k mapování 1:1 (one-to-one, kernel vlakno = user space vlakno). Díky tomu odstraňuje nutnost použití dvou plánovačů. Implementace používá podobné techniky jako LinuxThreads (použití syscallu clone). Díky změnám v kernelu – např. přepracování syscallu clone, zavedení mapy alokovaných pid, O(1) plánovače, futexů a dalším – odstraňuje i výkonnostní problémy původní implementace LinuxThreads. Navíc je plně kompatibilní s normou POSIX. Tato implementace byla v době svého uvedení cca dvakrát výkonnější než NGPT. Uvedena byla přibližně ve stejné době jako NGPT – tj. v letech 2002/2003. Je součástí kernelu 2.6 a je plně integrována se současnou GNU C Library.