• image
  • obsahuje celé prostředí, což je vlastně souborový systém
  • seznam lokálních images docker images
  • img lze odstranit přes docker rmi <[REPOSITORY[:TAG]] | IMAGE_ID>
  • pokud je na image navázán nějaký kontejner, je třeba přidat force přes -f
  • skládá se z layers, které jsou za sebou formou inkrementů
• container
  • instance image
  • měl by být jednoúčelový (aplikace nebo databáze, ne obojí v jednom)
  • vytvoří se prvním spuštěním docker run [–name CONTAINER_NAME] <REPOSITORY[:TAG]> [CMD_INSIDE]
  • jakmile doběhne příkaz, ukončí se, ale zůstává v systému.
    • při spuštění lze rovnou parametrem –rm zadat, že se má po ukončení smazat
    • parametrem -it lze zapnout interaktivní režim (čte STDIN)
  • spuštěné lze vypsat přes docker ps
  • všechny existující přes docker ps -a
  • ukončit lze přes docker stop CONTAINER_NAME nebo docker kill CONTAINER_NAME
  • všechny změny v conteiner jsou perzistentní
  • změněné soubory lze vypsat přes docker diff <CONTAINER_NAME>
  • container je možné smazat docker rm <CONTAINER_NAME>
  • z container lze vytvořit image přes docker commit <CONTAINER_NAME> <NEW_IMAGE_NAME>
    • ve skutečnosti je se tomu neříká name ale [REPOSITORY[:TAG]]
• Dockerfile
  • skript popisující jak sestavit vlastní obraz
  • image se vytvoří přes docker build -t REPOSITORY[:TAG] .
  • každý krok/příkaz vytváří novou layer, je proto dobré
    • shlukovat RUN příkazdy jen do jednoho RUN
    • dělat nejprve statické akce, aby šlo při dalším buildu využívat předchozí layers
      • například použít COPY dynamických souborů až po RUN instalaci balíčků přes apt
        • bacha, že RUN apt update se vlastně bere jako statický a cachuje se
  • další info v Dockerfile best practices
  • pro build a produkční img se hodí používat multistage build
• docker-compose.yml
  • popisuje jak vytvořit více kontejnerů najednou
  • zpracovává docker-compose napsaný v python (pip install docker-compose)

• entrypoint
  • definuje, co je proces s PID 1 při spuštění kontejneru
  • pokud není definován, použjije se /bin/sh -c
  • COMMAND slouží jako další parametr k entrypoint. U default entry point jde tedy o /bin/sh -c COMMAND
  • pokud je třeba spustit složitější systém, s vlastním cronem a tak.. pouští se většinou /sbin/init

• docker má 3 předdefinované sítě, které lze nastavit kontejneru
  • none - kontejner nemá žádnou síť kromě loopbacku
  • bridge (výchozí)
    • kontejner může komunikovat se všemi kontejnery v této síti a dostane se i do internetu přes NAT.
    • Pokud je potřeba nějaký port otevřít vnějšímu světu, je třeba použít parametr -p HOST_PORT:CONTAINER_PORT
    • Každý kontejner má virtuální IP adresu, na kterou se ale NEdá dostat přes hostname odpovídající názvu kontejneru.. to podporuje až vlastní síť, ne ta defaultní
  • host
    • kontejner sdílí síťové rozhraní s hostem. Všechny porty kontejneru se otevírají přímo na hostu.
    • Žádná izolace.
    • Mohou nastávat konflikty portů různých kontejnerů.
    • Pro komunikaci se používá IP/hostname hosta.

• připojení adresáře z hostitele do kontejneru
  • aplikace a data by neměla být v jednom kontejneru
  • data mohou být na hostiteli a připojena do kontejneru, není to ale doporučováno, protože to porušuje zapouzdření, hodí se spíš pro testování

cloudsvet@ubuntu:~$ mkdir hostdata
cloudsvet@ubuntu:~$ touch hostdata/data.txt
cloudsvet@ubuntu:~$ docker run --rm -it -v ~/hostdata/:/mojedata debian bash
root@f5c011e9716b:/# ls mojedata/
data.txt

• lze udělat volume kontejnér, který si pak mohou připojovat ostatní kontejnery
  • ostatní mají závislost na tomto kontejneru, ne na hostu
  • ale vlastní volume kontejner stejně je propojen s host file systémem (nejsou v kontejneru)
  • pokud se u parametru -v nezadá explicitní adresář na hostovi, vytvoří se náhodně vygenerovaný někde v hostitelském systému

// vytvoříme volume kontejner, nemusí se ani spouštět. Může to byt jen busybox.
docker create -v /mojedata --name mujdatacont busybox

// takhle ho pak použijeme
docker run -it --rm --volumes-from mujdatacont debian bash

• a) sleep v dockeru
  • kontejner trvale běží, ve sleepu
• b) cron na hostu
• c) suystemd timer na hostu
• d) scheduler kuberneties

• dělá se přes reverzní HTTPS proxy
• obecně se nejčastěji používá
  • Traefik - docker prostředí, podporuje i obnovu certifikátů přes letsencrypt
  • NGINX - obecně často použivané, měl by být rychlý a lightweight
  • HAProxy
  • Apache/Lighttpd

Wordpress

• jeden kontejnér pro data pro mysql
• jeden pro mysql
• jeden pro worpress aplikaci
• jeden pro data wordpress
• docker-compose.yml vypadá takto:

 
data_mysql:
    image: busybox
    volumes:
     - /var/lib/mysql
 
data_wp:
    image: busybox
    volumes:
     - /var/www/html/
 
wordpress:
    image: wordpress
    volumes_from:
     - data_wp
    links:
     - mysql
    environment:
     - WORDPRESS_DB_PASSWORD=heslo
    ports:
     - "8080:80"
mysql:
    image: mysql:5.7
    volumes_from:
     - data_mysql
    environment:
     - MYSQL_ROOT_PASSWORD=heslo
     - MYSQL_DATABASE=wordpress

• logy lze prohlédnout přes docker logs CONTAINER_NAME
• případně se dá připojit na spuštěný contejner přes docker attach CONTAINER_NAME
  • bacha, po CTRL+C se container ukončí
  • detach se dělá přes ctrl-p ctrl-q
• přes docker exec CONTAINER_NAME COMMAND lze spustit libovolný příkaz v běžícím kontejneru
• docker inspect CONTAINER_NAME vypíše všechny informace o kontejneru jako například s jakým env byl spuštěn, co je entrypoint, kde jsou datové soubory na hostovi, kde jsou logy…

• https://www.cloudsvet.cz/?p=198 (základy)
• https://www.cloudsvet.cz/?p=272 (docker compose)